Samojedi získali své jméno od etnické skupiny Samojedů, neboli Něnců, obývající severní část obrovské roviny mezi Uralem a Jenisejí. Něnci byli původně lovci a kočovní chovatelé sobů. Psy používali k lovu a k hlídání sobích stád, v případě kočování je zapřahali do saní. Srst psů se používala k výrobě oděvů a mnohým dětem i dospělým sloužili psi jako milí společníci, ale také jako živé přikrývky. Psi Něnců, na rozdíl od jiných plemen, nebyli nikdy odkázáni sami na sebe. Nejenže sedávali s lidmi u jednoho ohně, ale sdíleli s nimi i lože. Péče, kterou ženy věnovaly štěňatům, se téměř rovnala péči o děti. Snad právě proto jsou dnes samojedi milí medvídci, s přátelskou absolutně nekonfliktní povahou.
Ačkoli se samojed řadí do skupiny tažných severských psů, spolu s aljašskými malamuty, sibiřskými hasky a grónskými psy, přesto se od těchto plemen liší. Jako jediný štěká a dává přednost životu v blízkosti svého pána před životem ve smečce. Samojed může být bez problému držen v městském bytě, ovšem za předpokladu, že jeho pán nikdy nezapomene na dostatek pohybu. Je milý, temperamentní společník, vždy ochotný ke hře a jakémukoli zaměstnání. Běžná poslušnost nepřináší žádné problémy, nesnáší však tvrdý výcvik. Ač na to nevypadá, má velmi jemnou povahu, mnohé u něj dosáhnete po dobrém, nikoliv násilím. Většina samojedů je šťastná při procházkách v lese či po horách. Ovšem pozor. Původním posláním tohoto plemene byl lov a lovecké pudy u něj častokrát zvítězí nad láskou k pánovi, což nelze považovat za nutné zlo, ale za přirozenost tohoto plemene, jež se dá vhodnou výchovou potlačit, ale nikdy z něj nebude bezvýhradně poslušný pes. Pokud k tomu připojíme nesmlouvavost mnohých myslivců, bude lepší mít samojeda v přírodě na vodítku. Vítanou příležitost k lovu bývají také slepice, běhající kolem vesnických chalup. Přirozenou prací je pro samojeda samozřejmě práce a to práce v zápřahu. Není tak rychlý jako sibiřský hasky, ani tak silný jako aljašský malamut, ale je neuvěřitelně vytrvalý.
Samojed neví, co je agresivita vůči komukoliv. Jde o mimořádně snášenlivého, přátelského a veselého psa, který se neustále usmívá. Charakteristický samojedský "úsměv" je způsobený zdviženými ústními koutky a jen podtrhuje skutečnou povahu plemene. S každým se mimořádně rád spřátelí, od malých miminek a postižených dětí až po kočky a koně. V žádném případě nemůže být držen jako hlídač a nelze ho vycvičit k obraně a agresivitě. Samojed může svým štěkotem případného vetřelce odradit, ale nikdy nikoho nenapadne. I samojed je " jen" pes a nikdy by neměl zůstat bez dozoru, ostatně jako žádný pes. Pokud je držen ve smečce, je velice tolerantní k ostatním psům i štěňatům jiných fen. Kojící fena často "přibere" ke svým štěňatům i štěňata jiných fen, byť by byla úplně jiná.
Správně vychovaný samojed je vyrovnaný, přátelský, s dostatkem zdravého sebevědomí. Nikdy není rvavý nebo útočný, ani plachý či nedůvěřivý.
Poznámka: První samojed registrovaný AKC byl roku 1906 ruský šampion Moustan of Angentanu. Jeho majitelkou byla princezna de Montyglion, která tohoto psa dostala darem na výstavě psů v Petrohradě od carova bratra vévody Nikolaje. První samojed, který položil tlapky na českou půdu, byl Igor, narozený roku 1967, a patřil slavné gymnastce Evě Bosákové.